Sebehodnota a hranice: jak přestat žít podle očekávání druhých a začít žít podle sebe

Únor je zvláštní měsíc.

Není to začátek ani konec. Je to období, kdy se láme iluze, kterou jsme si o sobě vytvořili v lednu.

A právě teď se nejčastěji ozývá vnitřní hlas:

• "Nejsem dost."
• "Měla bych být jiná."
• "Co když zklamu?"
• "Co když mě nebudou mít rádi?"

Ne proto, že by únor bolel.

Ale proto, že prověřuje, jak pevně stojíme sami v sobě, když opadne lednové nadšení a zůstane jen pravda.

A přitom...

sebehodnota není o tom, jak nás vidí druzí, ale o tom, jak vidíme sami sebe.

Co je sebehodnota doopravdy

Sebehodnota není sebevědomí.

Není to ani sebeláska.

A už vůbec to není "být na sebe hodná".

Sebehodnota je způsob, jak se hodnotíme. Je to: - jak známe své silné i slabé stránky, - jak reagujeme, když nás někdo kritizuje, - jak moc dovolíme druhým zasahovat do našeho života, - jak si stojíme za svými rozhodnutími, - jak umíme říct NE, když je to potřeba, - jak si uvědomujeme svou hodnotu i tehdy, když ji druzí nevidí.

Sebehodnota je tichá.

Neokázalá.

Je to vnitřní jistota, která nepotřebuje potlesk.

Proč tolik lidí žije podle očekávání druhých

Protože jsme se to naučili. V dětství. Ve škole. V rodině. Ve vztazích.

Naučili jsme se:

• být hodní,
• nezlobit,
• nezklamat,
• přizpůsobit se,
• být takoví, jak nás chtěli mít.

A tak jsme se naučili zapomenout na sebe. A když člověk dlouho zapomíná na sebe, začne věřit, že jeho hodnota závisí na tom, jak ho hodnotí druzí.

Jak poznat, že žiju podle očekávání druhých

Tohle jsou nejčastější signály: - říkáš ANO, i když chceš říct NE, - bojíš se odmítnutí, - přizpůsobuješ se, aby byl klid, - omlouváš se za věci, které nejsou tvoje, - cítíš se vyčerpaně po setkání s lidmi, - máš pocit, že "něco se sebou není v pořádku", - nevíš, co chceš — ale víš, co chtějí ostatní.

To není slabost.

To je jen starý vzorec, který už ti neslouží.

Hranice: co dovolíš druhým, aby si k tobě dovolili

Hranice nejsou o tom, jak se chovají druzí.

Hranice jsou o tom, co dovolíš, aby si k tobě dovolili.

Hranice jsou: - co si necháš líbit, - co už ne, - co toleruješ, - co odmítáš, - co pustíš do svého prostoru, - a co už je přes čáru.

Hranice nejsou zdi.

Hranice jsou dveře.

A ty rozhoduješ, kdo smí vstoupit — a kdo ne.

Jak si nastavit hranice bez pocitu viny

1) Začni u sebe, ne u druhých

Hranice nejsou o tom, co "oni dělají špatně". Jsou o tom, co ty potřebuješ.

2) Řekni NE bez vysvětlování

"Ne, teď nemůžu."

"Ne, necítím to tak."

"Ne, děkuji."

Bez románu. Bez obhajoby. Bez viny.

3) Všímej si, kde tě bolí žaludek

Tělo ví.

Tělo vždy ví.

Tam, kde cítíš tlak, tam chybí hranice.

4) Přestaň zachraňovat dospělé lidi

Není tvým úkolem nést jejich emoce, jejich reakce ani jejich život.

5) Připrav se, že někteří lidé nebudou nadšení

To je normální.

Když změníš pravidla, která jim vyhovovala, budou protestovat.

Ale to není tvůj problém.

Přestaň se srovnávat: každý má jinou hodnotu

Srovnávání je nejrychlejší způsob, jak zabít sebehodnotu.

A přitom: - každý má jinou hodnotu, - jiné vlastnosti, - jiné dary, - jiné tempo, - jiné zkušenosti, - jiné světlo, kterým obohacuje vztahy, rodinu, svět.

Nemáš být jako oni.

Nemáš být lepší než oni.

Nemáš být jiná.

Máš být ty.

Jak najít zpátky sebe

1) Zeptej se: Co bych dělala, kdybych se nebála?

Odpověď přijde rychle.

A bude pravdivá.

2) Vrať se k tomu, co ti dělá dobře

Hudba. Ticho. Procházka. Tvoření.

To, co tě vrací domů.

3) Přestaň se srovnávat

Tvá hodnota není měřitelná.

Je jedinečná. Je tvoje.

4) Uč se být sama se sebou

Sebehodnota roste v tichu.

Ne v hluku.

5) Připomeň si: Jsem dost taková, jaká jsem

Ne až...

Ne když...

Ne pokud...

Jsem dost. Teď. Taková, jaká jsem.

Sebehodnota je návrat domů

Není to výkon.

Není to cíl.

Není to "až jednou".

Je to cesta.

Jemná. Tichá. Opravdová.

A začíná jednou jedinou větou:

"Už nechci žít podle očekávání druhých. Chci žít podle sebe."